Tolik peněz to stálo, a jsou na tom žmolky? No to snad ne!!!

To tričko je krásné, mladá paní. Ale po nějakém čase se na něm udělaly žmolky. Přiznám se, že bych to od tak drahého kousku nečekala. Posílám vám ho na reklamaci…

Už jste se s tím asi někdy setkaly, že? Ať už jako výrobce, prodejce nebo zákaznice.

Argumenty moc často nepřicházejí. Jen svěsená ramena, možná naštvání nebo smutek na obou stranách.

Já to mám asi takhle:
Osobně si, popravdě, myslím, že těm žmolkům přikládáme příliš velký význam.

Povím vám to asi tak.
Koupila jsem si svetr, V jednom menším obchůdku. Takový šedý, dlouhý, s kapsami.
Oblékla jsem se do něj a zamilovala se. Do té délky, hloubky kapes. Do měkkosti chloupků. Je tak teplý a hodí se úplně ke všemu. I z obyčejných legín udělá outfit ve kterém se nestydím jít ani do nóbl restaurace.

Vzhledem k tématu asi uhodněte, co bylo pak.

Jasně. Žmolkuje se. A začal hned. Vlastně po druhém nošení jsem našla žmolky na namáhaných místech. Na rukávech. Na bocích, na ramenou, jak nosím kabelku.
A víte co? Miluju a nosím ho pořád. Dokonce k němu přibyl ještě jeden stejný, jen v jiné barvě.
Čas od času vezmu žiletku nebo odžmolkovač nebo si krátím dlouhou chvíli a ty žmolky ručně odtrhám.
Všichni mi jej pořád chválí a já si v něm stále připadám jak královna.
Jak říkám. Přikládáme tomu příliš velkou důležitost.

Ono to totiž není tak jednoduché, jak se zdá:

Začnu, nejspíš úplně od začátku a to tím, jak vlastně takové žmolkování  (pilling), vzniká.

Když si koupíte něco, co je v obchodě na omak tak jemné a měkké, že v tom snad chcete i spát, jedná se, ve většině případů, o přírodní materiál (Vlna, kvalitní bavlna, BIO bavlna, bambus, případně Modal nebo Viskoza). Prostě ty látky, které si okamžitě zamilujete.

Tu měkkost a jemnost způsobují menší či větší (viditelné či okem neviditelné) chloupky, které tvoří povrch daného kousku oblečení.

Právě ty nás pak hýčkají a hladí kdykoli si je oblečeme.

U některých materiáálů mohou, dokonce, ty chloupky nejdřív „ležet“ a pak se, během nošení, „postaví“

asi takhle:

No, a pak přijde tření. Kabelka o rameno, rukáv o bok. Strkání věcí do kapes. Cokoli.

Vlákna se začnou zamotávat a dělejí to tak dlouho, až vznikne motanice:

To dává celkem smysl, že?

Je to stejné, jako s vlasy. Když je nečesáme, začnou se cuchat.

Nebo , kdo máte pejska s dlouhými chlupy. Jistě znáte, že se mu čas od času vytvoří dredy.

Jenže, co teď s tím?

Vědci a Fyzikové a chemici po celém světě si s tím už pěkně dlouhou dobu lámou hlavu.

Nějaké možnosti tu už jsou. Nejčastěji se s nimi setkáte u polyesterových materiálů. Speciálně fleece a microfleece, micropolar. Případně teplákovina.

To jsou ty materiály, ze kterých se šijou sportovní mikiny,

1. použití chemikálií

Použitá polyakrylátová činidla, zejména ve vyších koncentracích,  vytvoří na látce film, který jednotlivým vláknům nedovolí příliš mnoho pohybu a ty se pak spolu nekamarádí, nepropletou a tím ani nezažmolkují.

• Látka se, například, máčí v roztoku Hydroxidu sodného a pak se po dobu 30 minut promývá, pak se vysuší a zafixuje teplem.
• Nebo se ošetří 3,5% roztokem amoniaku při teplotě 180 stupňů po dobu několika minut. A pak opět následuje promývání sušení a fixace.
• Případně se používá směs lepidla a pryskyřice. To pak látku ale zdrsní naomak. Pro tuto metodu se na povrch aplikuje ještě emulze z vody a 2,6% polyvinylchloridu.

Připadáte si, jako na hodině Chemie? Jo. Já taky

Tato metoda je už celkem vyzkoušená na mnoha druzích materiálů. Na různých hustotách příze i délky vláken. Funguje to.

Jenže.

• Na vymývání chemikálií je použito monstrózní množství teplé vody (pamatujete na příběh o barvení bavlny? Tak tohle je něco podobného)
• Odmyté chemikálie se vypouštějí do odpadních vod. Vzhledem k tomu, že většima textilií vzniká v Asii, opět jsme u úplně stejného problému jako s barvením bavlny (mimo jiné)
•  Rezidua (zbytky) chemikálií v materiálu zůstávají  – musí, jinak by to, přece nefungovalo. To je pak na nás, jestli to chceme dávat na naši kůži…

A tak si vědci lámou hlavu dál

Jestli jste dočetli až sem, mám pro vás dobou zprávu:)

Samozřejmě, že existují i ekologičtější a humálnější způsoby, jak docílit a nebo zredukovat žmolkování:

• Biotechnologické ošetření pomocí proteázovýh enzymů 

Aplikovné entzymy upravují šupinky vlákna. Uhlazují je, což vede jejich snížené tendenci k zamotávání a následnému plstění/žmolkování.

Tato technologie už je tak daleko, že se, celkem běžně, používá například na vlnu včetně pletařských přízí.

Dokonce je tato metoda „pratelná“, takže oblečení můžete prát pračce na 40%. Což je super.

Nevýhodou však je, že tato metoda žmolkování spíš eliminuje. Rozhodně mu nedokáže úplně zabrátnit. Ale lepší, než nic.

• Další pokus je použití Ultrafialového záření.

Tato metoda, která má opět zabrátnit jednotlivým vláknům být příliš kamarádští, tentokráte fyzikální cestou, zdá se být také celkem účinná. 

Ukázalo se však, že má své nevýhody. Při různých vlnových délkách totiž může způsobit zažloutnutí látky, což , popravdě, není příliš žádoucí.

• Plazmová technologie ošetřování technologií

Povrch látky naleptá a zdrsní, čímž zajisí kýžený nežmolkovací efekt a přesto zachování měkkosti.

Vyžaduje si však velmé množství sotřebované energie a je dost drahá.

To pořád nezní jako dobrá zpráva, co ?

Řešením by mohly být

Nanotechnologie

Vzhledem k době, ve které se teď nacházíme, myslím si, že tento pojem už slyšel téměř každý.

Nanotechnologie se používají v mnoha odvětvích. Od potravinářství, před kosmetiku až po  textilní průmysl.

• Takzvané Engineered Water Nanostructures (EWNS)

Tyto nanočástice jsou, společně s vysoce ionizovanou vodou aplikovány na povrch materiálu, kde vytvoří efekt, který byl, po mnoha testováních shledán jako velmi účinný.

Obávám se však, že cena takto upravených materiálů se nám, zatím, ale také líbit nebude.

No, Rehano. Tak ti dík. To z toho nejsem moc moudrá/moudrý…

Tak já vám to trochu shrnu.

• Můžeme se smířit s tím, že většina materiálů, která nesou v názvu nebo popisku tu chlubivou známku „Anti-pilling“ budou, tak na 90% upravena chemicky.  To je prostě fakt. Je to dostupné jak technologicky, tak finančně
• A nebo si můžete uvědomit, že, obzvláště přírodní vlákna, takovou úpravu nemají (protože bysme tím tu logiku – chceme přírodní materiál – dost zásadně zabili.)

Pokud má takové vlákno navíc chloupek, dřív nebo později se kamarádi chloupci zamotají do sebe a vytvoří žmolky.

V tu chvíli máte možnost:

• Nijak to neřešit, protože to k tomu materiálu prostě patří a jeho vlastnosti jsou i tak prostě super.
• Dobře se o oblečení starat (prát to poruby, dávat si pozor, zda v pračce nemám i něco, co by jej mohlo poškodit, jako zipy nebo sucháče, a eliminovat tření, pokud to jde)
• A pak jej čas od času odžmolkovat. Buď takovým přístrojem, který se dá koupit za pár kaček klidně v Lidlu nebo Tchibu. A nebo klasicou holicí žiletkou, jako to dělám já a funguje mi to asi nejlíp.

Zabere vám to pár minut vašeho času.

A taky vám to ušetří starosti, vrásky a rozčilování se, když pochopíte, že ta holka, která vám s láskou prodala ty krásné šaty, fakt nemůže za to, že vám po třech měsících zažmolkovaly.

Třeba prostě jen chtěla zvolit ten nejlepší a pro vaši kůži a přírodu nejšetrnější materiál…

Zdroje:

• https://www.sciencedirect.com/
• Servery dostupné na na internetu
• Vlastní zkušenosti a informace nasbírané praxí.