Udržitelnost začíná v naší hlavě. Tečka

Udržitelnost.  Jak profláknuté a nadužívané slovo. 

Obávám se, že se brzy zařadí do kolonky „tohle už mě úplně nebaví poslouchat/číst/doplňte si sami.“

A přitom je to docela škoda. Skrývá se za tím, dle mého, celkem jednoduchá myšlenka.

Přemýšlejme o tom, co jíme/nosíme/používáme/žijeme.  Nejen kvůli sobě, ale také s ohledem na všechno a všechny, kteří nás obklopují.

Udržitelnost začíná a končí v naší hlavě. Tečka.

Vzhledem k mému oboru a předmětu zájmu, nabízí se, samozřejmě že  budu psát hlavně o udržitelné módě.

Tohle je téma, které teď hodně studuju. Čtu knihy a poslouchám podcasty. Koukám na dokumenty a snažím se upevnit nějak svůj postoj.

Nemám však v plánu, vám tu psát nějaké obecné poučky. Vysvětlovat vám, co všechno si pod tím představit a nutit vás, abyste už nikdy nic nekoupili.

Píšu to proto, že se nad tím teď celkem dost zamýšlím a myslím si, že pokud tím inspiruji třeba jen jednoho z vás, budu vědět, že se svět obrací k lepšímu a to mi za to stojí.

Asi je Vám jasné, že takhle extrémní cestou zvládne jít málokdo.

Ano, i já si myslím, že je vhodné přemýšlet nad tím, co si do šatníku pořizujeme, kolik toho kupujeme. Taky odkud to oblečení přichází a kdo ho šije. Odkud jsou materiály.

Neplýtvat a užívat tak dlouho jak jen to jde.

Jen jsem přesvědčená, že je i tady potřeba používat selský rozum.

Největším problémem, ať už v textilu, elektronice, drogerii a nebo třeba jídle je NADKONZUM

Konzumujeme, kupujeme a vyhazujeme jednoduše příliš.

Novodobý fenomén“ pořídit si kousek oblečení jen pro to, abych se mohla vyfotit na Instagram, je dost zdrcující, v konečném důsledku.

Věřím, že vy, kdo to čtete, si teď spíš ťukáte na hlavu.

Jenže to se reálně děje.

Sama nechápu, kdy jsme jako spoplečnost vlítli do téhle pasti. Kdy kvantita začala být důležitější než kvalita.

Proto tak ráda podporuji malé tvůrce.

Upřímně, to rozhodně není nijak chválihodné ani rozumné rozhodnutí.

Pokud chceme začít žít udržitelnější život. Myslím tím udržitelnější pro naše životní prostředí, naše okolí, naši planetu (a to, jaký dopad tenhle nadkonzum na naši planetu má asi nemusím popisovat), pak je nejrozumnější začít pomalými a postupnými kroky. 

• Udělejte si čas, a nahažte všechno, co máte v šatníku, včetně bot a kabelek na jednu hromadu. Třeba na postel.
• Kolik toho je? Překvapilo vás to? Já předpokládám, že ano.  Mnoho z nás (nedávno ješt i já) máme stovky kusů, a většinu z toho skutečně nenosíme.
• Dejte zpátky sezónní věci, jako kalhoty na lyže a společenské šaty (pokud je nosíte rádi).
• A pak začněte pomalu probírat. Kousek po kousku. Nechte jen to, co s vámi skutečně souzní. Co milujete, co rády nosíte. Co se dá společně kombinovat. Neměl by tam být kompromis. Žádné „motivační“ kousky na dobu „až zhubnu“. Žádné „možná“ nebo „třeba někdy na nějakou událost“.
• Zůstat by měly jen takové kousky, které si bez rozmyšlení vezmete prostě podle denní nálady. Takové, které obléknete a připadáte si v nich jako královna.
• Předpokládám, že jich bude jen pár. Možná jednotky kusů.

A co s tím zbytkem?

• Můžete je rozprodat
• Rozdat
• Vyměnit na Swapu
• Poslat do nějakého sekáče
• Upcyklovat(přešít na něco jiného)

Prostě jim najděte nový život. To, že do vašeho šatníku nepatří neznamená, že nenajdou domov u někoho, kdo je bude milovat.

Už jednou vznikly, ušily se prodaly se. Pokud se z nich mají stát udržitelné kousky, měly by být nošeny tak dlouho dokud se úplně nerozederou…

A pak, postupně, můžete začít šatník doplňovat. Pomalu. Z rozmyslem.

Mně to trvalo skoro rok, než jsem byla schopna koupit něco nového. Ne tak z důvodu, že bych chtěla mít přímo minimalistický „kapslový“ šatník. Spíš proto, že jsem si dala čas, abych našla svůj styl.

Udělala jsem rozhodnutí, kterého se bezvýhradně držím. Když si něco nového koupím, musím být na 100% přesvědčená, že to budu ráda nosit. Žádné „ale“, žádné „možná“. Musí to být takový kousek, do kterého se chci prakticky okamžitě převlénkout.

To bylo doslova revoluční. Dost mi to zjednodušilo vybírání.

• Hodně věcí vlastně míjm.
• Také nemám problém dát za oblečení víc peněz, protože si ho kupuji jen velmi zřídka.
• Přenastavila jsem si v havě pocit, že bych neměla být víckrát za sebou viděna v tomtéž oblečení. Naopak. Jsem na to hrdá. Vím, proč to dělám a že mám jen takové šaty, které jsou krásné i po častém a opakovaném nošení.
• O své oblečení se pečlivě starám. Přemýšlím jak jej peru a uchovávám a vím, že i tak dlouho vydrží krásné.
• A pak, jasně. Mnohem víc přemýšlím, u koho nakupuji. Ale nejdu do extrémů. I tady si myslím, že je dobré začít malými kroky.

Víte, kde váš oblíbený designér šije?

Že zná jméno své švadleny, ví, kolik jí platí a že z těch peněz může žít kvalitní život? Super! Tak to je obrovský krok. To stojí za to podporovat.  Mnohem víc, než klasické módní řetězce které nejen, že neznají jména svých švadlen. Mockrát také zavírají oči nad podmínkama v továrnách a peníze tlačí tak nízko, že ti lidé, kteří vám ušili to tričko, které právě nosíte, nemají ani na základní životní potřeby.

Ne, neútočím tady na pocit viny. I já mám takové oblečení v šatně. Už se to stalo. Už jsme si to koupili. Opravdu si myslím, že největší službu teď uděláme tím, že to skutečně vynosíme a celá ta práce bude mít smysl… a my nebudeme mít potřebu kupovat další a další a další jen z nějaké nutkavé potřeby nebo uspokojení společenské normy. Chápete, co tím myslím?

Chcete jít přece jen o kousek dál?

Tak se ptejte, z jakých šije látek. Koukejte po označeních. Po certifikátech.

Kde byly látky vyráběné? Jakým způsobem? V jakých podmínkách? Bylo lidem, kteří je zpracovávali dobře a humálně zaplaceno? Jak byla pěstovaná bavlna? Nejsou v látce zbytky chemikálií?

Certifikace odpovídají na spoustu otázek.  (již brzy vám sem dám článek, abyste se v certifikátech trochu zorientovali)

Nakupujte jen, když si budete jisti, že daný kousek vynosíte až do úplného konce.

Není žádné hrdinství mít skříň narvanou k prasknutí. Právě naopak. Je mistrovství umět kombinovat přemýšlet.

Dobře se o věci starejte.

Opakuji se, ale údržba oblečení je alfou a omegou udržitelného šatníku. Mockrát jsem se setkala, že nám do Angel wings přišel na opravu kabát nebo bunda a já bych zaplakala. Zmačkaný do malinkého balíčku, praný evidetně s jinými barvami na vysokou teplotu. Prostě zacházení jak s kusem hadru. To je taková škoda. A přitom by mohl tak dlouho a krásně sloužit… Potřebuje jen trochu laskavé péče.

Kousky, které už tam jsou, budou mít dlouhý a krásný život a ty, které tam přibudou, jakbysmet.

To je, dle mého, udržitelnost. Konzumovat jen tolik, kolik skutečně potřebuji a ne víc.  

Jak to vnímáte vy?