Fakt chcete, aby to vyhodili?

Nedávno mi volala kamarádka, majitelka mé spřátelné šicí dílny. Moje klientka u ní měla zakázku na ušití krásných kojicích šatů z úžasných květovaných látek. Zjistila, že vzor na látce je pouze jednosměrný a tak se i střihové díly musí pokládat stále jedním směrem. Tím vzniká poměrně velké množství opravdu velkých prostřihů.

Jen abych uvedla výše napsané termíny na pravou míru. Stíhání v šicí dílně se nedělá po kuse, jako když si doma na látku obkreslíte oblíbené tričko a pak ho nůžkama vystřihnete.

Stříhárenské stoly mají na délku 3-8 metrů, podle toho, kolik máte v dílně místo.

Látka se „nakládá“ na sebe v několika vrstvách řekněme 7-20 náloží. Na tu se pak buďto položí střihové díly tak, aby se jimi pokrylo co největší množství látky.

Takže ideálně:

a) velmi promyšleně podle zkušenosti střihačky

b) podle polohového plánu, který nám nakreslí program v počítači

V každém případě nám vznikají menší nebo větší zbytky, takzvané prostřihy. Pokud je vzor na látce obousměrný, můžeme střihové díly pokládat jeden směrem nahoru a druhý směrem dolu a tím se ušetří celkem dost místa, protože nám lépe zapasují do sebe. Pokud je však vzor jednosměrný – třeba stromy vyrůstající zespoda, pak je jasné, že střih prostě obrátit nemůžeme.

Abych se ale vrátila k příběhu. Důvod, proč mi vlastně kamarádka volala byl ten, že, naštěstí, uvažuje velmi šetrně, ekonomicky i ekologicky a než střihne do látky, přemýšlí, zda by se to celé nedalo udělat ještě nějak jinak.

A tady už se dostávám k jádru toho, proč jsem se dneska rozhodla ťukat do klávesnice a přinést vám myšlenky, které mi už dlouho běhají hlavou.

Tohle uvažování totiž není vůbec zaběhnutý standart.

Přemýšlet nad tím, jak šetrně zpracovávat materiál tak, aby nevznikal zbytečně nepoužitelný odpad, bohužel, není nijak časté..

Předpokládám, že tohle se děje v podstatě všude. Jenže já mám ráda textil. A tomu rozumím a tam vidím do zákulisí. Takže vám budu povídat o tom, jak to chodí v oděvním průmyslu, a vy si to pak převedete do vašeho oboru. Šlo by to?

Dneska jsem byla na návštěvě u Michala Rady. Je to velmi zajímavý a inspirativní pán, intenzivně zapálený do idey, vytvořit ( a nebo alespoň velkou měrou přispět ) svět bez odpadu a plýtvání. ( V angličtině to zní o trochu lépe )

Bylo velmi zajímavé poslouchat, jak rychle mu dokáží naskakovat nápady, jak zpracovat a nebo dále smysluplně využít špulky od nití, zbytkovou galanterii nebo třeba nevyužité plechovky.

Nebyly to žádné nesmysly. Naopak.

Jen přemýšlení (a následná realizace ) nad tím, že když budeme jen trošku pozorní, uvidíme, že spousta věcí by se odpadem vůbec nemusela stát…

Teď se trochu bojíte, že budu druhá Gréta.

Tak ne, nebojte. Můj fokus je jinde a lidí, šířících tuto krásnou myšlenku je mnoho jiných než jsem já.

Já bych vás ale ráda pozvala k malému zamyšlení. Přímo v rámci textilního oboru.

Vraťme se tedy k mému výše zmíněnému telefonátu.

Představte si, že nastříháme šaty. Původní spotřeba měla být 1 metr, ale kvůli jednosměrnému střihu se nám zvýšila na metrdvacet. Mezitím vzniknou prázdná místa, která už „k ničemu nejsou“ a tak se vyhodí.

Smíříme se tedy s tím, že ty šaty budou v nákladu prostě dražší a se svěšenými rameny se buď rozhodneme, že příště budeme shánět jinou látku, nebo přepočítáme finální cenu a jdeme dál.

Zbytky hodíme na hromadu nebo do pytle. V lepším případě je necháme několik měsíců ležet s myšlenkou, že by se mohly někdy hodit nebo je nám líto je vyhodit. Nakonec je ale tak jako tak zlikvidujeme. Protože se na ně začalo prášit a prostě nám začnou překážet.

Ale co kdyby:

• Se před stříháním přemýšlelo, zda by se do plánu mohlo vejít ještě něco jiného. Třeba dětské čepičky. Legínky. Nohavičkové kalhotky…
• Se vymyslel nějaký dárkový předmět, který se bude přidávat k šatům. Gumička do vlasů. Pytlíček na nezbytnosti. Odličovací tamponky. Plyšová hračka?
• Se některé zbytky nabídly chráněné šicí dílně která z nich bude šít hračky pro děti, které pak bude prodávat na řemeslných trhách.
• Se některé prostřihy použily jako podšívka do bundiček, bačkůrek nebo jiných doplňkových produktů.
• Se větší zbytky, které nechcete zpracovávat sami, poskládaly do úhledných komínků a nabídly se šikovným švadlenkám za symbolickou cenu s vědomím, že udělají radost a perfektně poslouží.
• Se malé kousky, které už na nic jiného použít nedají, nabídl firmě, která zpracovává boxerské pytle nebo jiné věci, které potřebují náplň.

Mě to připadá jako celkem dobrý a realizovatelný nápad.

A to jsem napsala jen pár nápadů, které mi teď poletěly hlavou. Vy jich, nejspíš, vymyslíte ještě mnohem víc…

a můžeme jít ještě kousek dál.

Představte si, že máte nastříháno, ušito. Třeba jste vymysleli nějaký krásný dárkový předmět, který budete přidávat k produktu. Gumičku nebo pytlíček… ( Pokud vám za to dílna napočítává extra náklady za střihání a šití, nezapomeňte s tím počítat v cenotvorbě ).

Rozhodli jste se, že vaše oblečení budete posílat v krásném a všehovšudy vyňuňaném balení. V krabičce zalepené vaší samolepkou. Šaty zabalené do hedvábného papíru, na něm mašlička a přidaná děkovací kartička nebo přidělná krásná visačka.

Tak, a teď mi řekněte, co se s tou krabičkou, papírem, mašličkou a kartičkou stane?

Aha. Jasně. Kupující se zaraduje, potěší oko. V lepším případě natočí reels a postne to na svůj Instagram ( a někdy vás třeba i označí ). A pak to hezky elegantně vyhodí do koše.

AU.

Takové práce, takových peněz, takového odpadu.

Tak vám dám malinký návrh.

Dala by se krabička ještě nějak využít? Můžete tu vrchní samolepku trošku dotáhnout krom vašeho loga a krásné grafiky tam napsat třeba:

Jsem vaše nová krabička na cukrovinky? A na děkovací kartičku přidat fotku, jak ten hedvábný papír pomačkáte a do vzniklých dolíčků naskládáte muffiny , převážete mašličkou a celou tu krásu donesete sousedce jako dárek na zahradní slavnost?

Nebo na děkovací kartičku dopsat: Budu Ti sloužit jako záložka do knížky?

Nebo na ní přidat vzkaz, dát ji třeba na průhlednou folii jako samolepku, kterou si budou moct nalepit na zrcadlo v koupelně, aby každé ráno připomínala, že je majitelka dokonalá přesně taková, jaká je?

Já nevím jak vy, ale pro mě je představa, že to, do čeho jsem s láskou balila své oblečení a s ještě větší láskou odesílala, má další využití, obrovsky lákavá.

Jenže nečekejte, že na to lidi přijdou sami.

Pokud vás tahle myšlenka zaujala, zapojte fantazii a dejte jim návod.

Nebo víc návodů. Buďte kreativní. Natočte videa, vytvořte fotky, sdílejte tyhle své nápady na svých sociálních sítích.

Zaprvé vám to přidá velmi hezký obsah, který se jistě bude sdílet a zadruhé, uděláte prostě dobrou věc.

Naši krásnou planetu máme jen jednu. A je na nás, jak se k ní budeme chovat.

A já, pokud mám být tím, kdo podporuje nově vzniklé módní značky, přijde mi důležité, abych šířila všechny myšlenky, které mi připadají smysluplné a které nám pomohou užívat si ten život tady jak nejlépe to jde. Bez zbytečného odpadu a šíleného plýtvání.

Dává vám to smyl? Jdete do toho se mnou?

Rehana